Anna Štičková

1994 Stříbro

Asi to je tím, že doma byly všude knihy. Srovnané v knihovnách i položené na stolech. Odmala vím, že knihy léčí. Že dobré knihy mě naučí to, co potřebuji k dobrému a naplněnému životu. Inspirovala jsem se postavami Ronji, Malého prince nebo Harryho Pottera. Později pro mě bylo důležité setkávání se s autory, jako je Prévert, Hrabě, Kafka nebo Čapek.

Všechno mé čtení změnila Literární akademie a lidé, kteří na ní působili, protože jsem díky nim začala číst jinak. Pečlivěji a zodpovědněji. Dobrá čeština mě pak naučila mnohem pečlivěji a zodpovědněji psát. Uvědomuji si, že k pochopení mystéria, jakým je literatura, potřebuji ještě několik životů. Těším se na ně!

Blanka Polášková

Jsem na knihách odkojená, ale aktivně píšu od svých 15 let. Jsem velkým milovník fantasy, sci-fi a francouzského naturalismu. Nepohrdnu dobrým akčním filmem, i když se spíš obracím k výtvorům japonských animátorů. Ve vlastní tvorbě se specializuji na fanfikce, povídky ze života a recenze pro internetový server AsianStar.

Daniel Kubec

1988 Horní Planá

Vystudoval obor Literární tvorba na Literární akademii, kde mimo jiné navštěvoval semináře Daniely Fischerové, Radky Denemarkové či Petry Hůlové. Již během studia napsal řadu prozaických textů, rozhlasových, dramatických a komiksových scénářů. Některé z nich byly inscenovány v cyklu divadelních jednoaktovek v divadle Viola a Ypsilon. Publikoval novelu Štěně bez oušek a povídkové sbírky Rodina, rakovina, rozklada Negativní povídky a dále jednotlivé povídky v časopisech Host a Tvar. V současné době se věnuje zejména on-line publicistice, publikuje v internetovém magazínu Dobrá čeština, který rovněž řídí. Jeho odborná činnost se zaměřuje na výuku tvůrčího psaní a teoretickou reflexi audioknih. Rovněž organizuje kulturní akce, edičně se podílí na přípravě knih věnovaných dílu a osobnosti Karla Pecky.

Dominika Hornerová 

 1988,

 jsem vizuální umělkyně, věnuji se performance, akční malbě a vytvářím objekty. Studuji na Akademii výtvarných umění v Praze. Pracuji ve školce. Tančím životem a jsem frontmanka hudebního projektu Lámu Skály. 

Christoffer Vala

Už od 7 let mě fascinovala tátova kamera, a furt jsem si s ní hrál a točil si, až jsem v 10 letech natočil svůj první 15 minutový film. Od té doby se zabývám natáčením na plno. Mám za sebou spoustu krátkých filmů, videoklipů, a středometrážní a celovečerní film. Ač jsem dříve dělal všechno možné od scenáristiky, přes kameru, režii, hraní, zvučení, po střih, vizuální efekty a hudbu, nevíce mě baví režie a scenáristika, a je mým cílem stát se režisérem a scenáristou.

Ivana Mrázková

(*1995, Havlíčkův Brod)

Studentka Akademie výtvarných umění

Věnuji se především krajinomalbě, kdy je pro mne důležitý realistický přístup - a to nejen v zobrazení viděného, ale i ve snaze o pravdivost k danému místu, věci či námětu.

V přírodě nalézáme prapůvodní vzory a principy, které nás obklopují a utvářejí. V přirozené síla a síle přirozenosti se zde spojuje viditelné s doposud neprojeveným. A i ten nejdrobnější detail tu má své platné místo i funkci.

Měřítko a zkušenost jedince je určováno jeho vlastním prožitkem, kdy jako tichý pozorovatel vstřebává podoby, proměny a fungování země v neutuchajícím koloběhu zrodu a zániku. Ryzost přírody nám zrcadlí nás samotné a v jejím bezprostředním kontaktu se zintenzivňuje vše, co si v sobě nosíme. Lidské vědomí se tak postupně otevírá, zjemňuje a je schopno vnímat stále jemnější a jemnější nuance a spojitosti okolního světa i svého vlastního nitra. My se tak ve vzájemném propojení můžeme nechat unášet nezměrnou škálou rozmanitosti v celistvé jednotě.

Obrazem lze divákovi zprostředkovat výsledek tohoto napojení, vnořit jej do cítění někoho jiného a tím obohatit a rozšířit jeho vlastní pohled a způsob nazírání.

Jan Hegar

Jmenuju se Honza Hegar a už dlouhodobě se zajímám o vytváření videí a fotek. V současné době pracuju v marketingu Modré pyramidy na pozici Media Managera. Zde se tedy můžete zeptat na cokoliv, co se týče digitální nebo ATL (televizní) reklamy.

Jolana Kohoutková

Jsem studentkou literární tvorby na VŠKK a bohemistiky na FF UK. Jako malá jsem si myslela, že každý něco píše. Když jsem se stala součástí knížky Hakuna Matata, zjistila jsem, že doopravdy hodně lidí něco píše. A co víc, že umí odpovídat. Nejenom ostatním, ale i sami sobě. Zkouším psát prózu, poezii i drama. O lidech, myšlenkových postojích nebo třeba o smyslech. Abych také jednou našla vlastní odpovědi.

Kateřina Mladá 

Ze všeho nejraději mám a doufám, že vždy budu mít fyziku, protože mě nutí přemýšlet nad vším, co vidím kolem sebe. Malování je pro mě vyjadřování toho, co spíš než kolem sebe cítím v sobě. Ale ze všeho nejvíc mě baví o všem si dobře a dlouze popovídat. 

Martina Weberová

(23. 11. 1991) se nejraději vyskytuje na místech, kde hraje kvalitní hudba a podávají ještě kvalitnější jídlo a nápoje. Neodmítne pozvání do klubů, galerií, kin, planetárií a hvězdáren a rozhodně podpoří nápady na jakékoli adrenalinové akce. Odpočnout si chodí do divoké přírody, kde například ráda zdolává hory, ať už oklikou, anebo přímo přes ně, anebo do parku s knížkou v ruce.

Natálie Dočekalová

Pražačka tělem i duší. Její snaha předstírat literární talent pramení z dobré slovní zásoby a faktu, že u knih dokáže víceméně ve stavu hibernace prosedět celé hodiny. Její největší přiznanou inspirací je hudba, a jelikož poslouchá nejvíce rock a metal, dovádí tímto způsobem své okolí takřka k šílenství.

Radka Jančová

Narodila jsem se roku 1994 v České republice a žiji ve Varnsdorfu, což je malé město na severu Čech přímo na hranicích s Německem. Tam jsem také vystudovala všeobecné gymnázium. Už od dětství jsem se zajímala o umění, těžko by mě někdo hledal jinak než s knihou v ruce nebo schovanou za fotoaparát. Též mě velice zajímá orientální kultura a tamní styl života. Momentálně studuji ve třetím ročníku na VŠKK.

Tereza Šlápotová

*21.12.1998

Začala jsem si fotit jentak pro sebe. Pro radost. Víc není potřeba.

Tomáš Marek

Jsem tematickým fotografem. Když jsem byl malý, tak jsem si při hraní s hračkami rád představoval, že ten plast či dřevo, co držím v ruce, si dokáže žít svým vlastním životem, když si s ním právě nehraju. Tyto dětské představy mě sice již dávno přešly, ale ve svých studentských letech jsem tuto myšlenku o oživlých hračkách oživil a dal ji dohromady se svými několika kilogramy LEGA. Začal jsem tak postupně se svým fotoaparátem zachycovat příběhy a nálady LEGO panáčků vycházející z reálných či neobvyklých situací našeho živého světa. Jen se přijďte podívat!

Zuzana Sobková 

a

 Hana Vítová

navštěvují soubor KUK pod vedením Ivany Sobkové, který se zaměřuje na autorskou a experimentální tvorbu různých divadelních stylů.Při přípravě scény na večerní představení dvě rozverné uklízečky narazí na scénář divadelní hry. Obě dvě ženy v zákulisí herců, referentů, ředitelů, autorů i režisérů již delší čas pracují a neuniknou pokušení podělit se o to, jak podle nich vzniká divadelní hra.

Žahy

Rád natáčim filmy, na který se potom někdo rád podívá. Nevim, kdy přesně mi to došlo. Že film je moje poslání. Ale teď to vím a snažim se, aby mé snímky ocenila jak kritika, tak hlavně samotní diváci.